Za komunistů tady byly zlaté časy!

Slyšeli jste to někdy? Nebo to dokonce říkáte? Vůbec jsem neměl v plánu dnes cokoliv psát. Narazil jsem však na úžasný článek. Článek, který je publikován v pražské Lucerně na výstavě a happeningu. Jedná se o článek poměrně dlouhý, nicméně se v něm najdou lidé, kteří zažili dobu komunismu v Československu. My mladší, kteří to známe jen z vyprávění se můžeme dočíst opravdu krutou realitu o tom, jaké tady byly "zlaté časy." 

Asi nemá smysl abych se o tom jakkoliv více rozepisoval... Zkrátka jen, dejte si chvilku, a dočtěte článek až do konce... Je asi dost věcí, které by se mohli lidem připomenout...

Odkaz je zde: http://pravyprostor.cz/10-nejcastejsich-lzi-o-komunistech-a-socialismu/

A když už jsem se dotkl takhle před volbami tohoto ostrého tématu, faktické porovnání cen dnes a za komunistů najdete zde: www.zakomunistu.cz  Opravdu jste se měli lépe a chcete to zpět?

Tak jak to tedy mám s tím networkem?

Jak jsem zmiňoval v minulé příspěvku, zapojil jsem se do network marketingu a slíbil jsem, že blíže popíšu proč a co z toho mám...

Nejdřív ale stručně o tom, co je to network marketing - kdyby sem náhodou zabrouzdal i čtenář, který takové slovní spojení nikdy neslyšel...
Nebudu zde vypisovat sáhodlouhé definice. To si může kdokoliv najít třeba na Wikipedii... Ale popsal bych to jednoduše Je to o tom, že každý ve svém životě něco doporučuje - když jdete do kina, rádi se pak podělíte s přáteli o dojmy z filmu, někdo hned při závěrečných titulcích píše status na Facebook... Případně když se někde dobře najíte a přijede známý z jiného města, vy ho pošlete tam, kde vám chutnalo...

A líbilo by se Vám, kdybyste příště šli na nějaký další film, nebo na večeři a číšník by Vám řekl - Protože jste náš podnik doporučili Pepovi s Maruškou, máte od nás dnes konzumaci pití zdarma?

Bylo by to hezké, že? Takhle to ale nefunguje - tohle doporučení dělá každý, denně a většina z nás úplně zadarmo.

Že prý něco musím napsat...

Hezký sobotní den, děkuji!

Mám obrovskou radost, že hned při spuštění blogu si ho přečetlo tolik lidí. Dokonce jsem v pátek dostal dvě hezké připomínky, jedna z nich je - "Dnes jsem koukala, co přibylo zajímavého, a ty jsi nic nenapsal!!!" a druhá se nedá publikovat :-D 

Každopádně opravdu moc děkuji za váš zájem. Možná po prvním článku ještě nevíte, co od blogu úplně čekat... Ale uklidním vás... Ani po druhém článku to vědět nebudete... Blog se vyprofiluje sám... 

Vůbec nevím, kde bych měl začít, a tak to možná vezmu v kostce. V úvodním článku o vizi blogu jsem se zmínil o tom, že jsem prošel velkým třeskem. Ano, za poslední rok se stalo hodně zásadních věcí v mém životě, které odstartovaly nové příležitosti.

Největší zlom byl ve chvíli, kdy jsme se rozešli s partnerkou a naše dcera Adélka zůstala po vzájemné dohodě u ní. Moc mi chybí ta každodenní péče, společné hraní a pod. Ale zároveň vím, že je to nejlepší, co jsme pro ni mohli udělat. Náš rozchod byl každopádně jakýmsi vysvobozením... My jsme nežili, jen vedle sebe přežívali... A tak se nám oběma ulevilo...

Vize mého osobního blogu...

Zdravím všechny, kdo jste zabrouzdali na můj blog. Blogy různých projektů už jsem někdy tvořil... Ale svůj osobní, kterému se chci věnovat a sdílet s internetovým světem své postřehy, zajímavé články, budovat určitou komunitu podobně smýšlejících lidí... To píši prvně.

Proč jsem dospěl k názoru, že je potřeba začít blogovat?

Podle mě je blog nástroj budoucnosti. Dnes už nikoho nezajímají strohé fakta, ale příběhy a zkušenosti... A jelikož mám vcelku pestrý život, plný úspěchů a nezdarů, věřím, že by mé příběhy mohli být někomu inspirací, pro někoho odstrašujícím případem.