Že prý něco musím napsat...

Hezký sobotní den, děkuji!

Mám obrovskou radost, že hned při spuštění blogu si ho přečetlo tolik lidí. Dokonce jsem v pátek dostal dvě hezké připomínky, jedna z nich je - "Dnes jsem koukala, co přibylo zajímavého, a ty jsi nic nenapsal!!!" a druhá se nedá publikovat :-D 

Každopádně opravdu moc děkuji za váš zájem. Možná po prvním článku ještě nevíte, co od blogu úplně čekat... Ale uklidním vás... Ani po druhém článku to vědět nebudete... Blog se vyprofiluje sám... 

Vůbec nevím, kde bych měl začít, a tak to možná vezmu v kostce. V úvodním článku o vizi blogu jsem se zmínil o tom, že jsem prošel velkým třeskem. Ano, za poslední rok se stalo hodně zásadních věcí v mém životě, které odstartovaly nové příležitosti.

Největší zlom byl ve chvíli, kdy jsme se rozešli s partnerkou a naše dcera Adélka zůstala po vzájemné dohodě u ní. Moc mi chybí ta každodenní péče, společné hraní a pod. Ale zároveň vím, že je to nejlepší, co jsme pro ni mohli udělat. Náš rozchod byl každopádně jakýmsi vysvobozením... My jsme nežili, jen vedle sebe přežívali... A tak se nám oběma ulevilo...

Pár týdnů po rozchodu jsem objevil program NeuroRestart a začal jsem se více, než kdy jindy věnovat osobnímu rozvoji, různým technikám, zajímat se o své tělo, životní styl a zdraví. Většinu z těch technik už jsem znal, nicméně, nedělal jsem je... Chyběla mi akce. A právě na akci byl NeuroRestart postavený. Takže to hodnotím velice kladně.

Začal jsem pozorovat změny a začal jsem brát život takový jaký je... Neřešit dokola minulost a prostě žít okamžikem. Co bylo včera - to už stejně neovlivním, co bude zítra - to je ještě větší sranda, nemám tušení... Ale to co je teď, to musím žít...

Například jsem se rozhodl, že nebudu mít jen jeden příjem a zapojil jsem se do network marketingu. Vždy jsem k tomu byl dost skeptický, ale poznal jsem, že to bylo jen tím, kdo mi to vysvětloval. Prezentací různých byznysů jsem viděl mnoho... Ale vždy jsem odmítl, protože to bylo opravdu špatné, vůbec to se mnou nerezonovalo...

Až teď... Poprvé neoslovil nikdo mě, ale já někoho. Člověka, jehož web sleduji cca 2 roky, ztotožňuji se s jeho myšlenkami, souhlasím s jeho názory. Věděl jsem, že pokud má být někdo mým mentorem, musí to být on. A tak jsem mu napsal, domluvili jsme si Skype a už to jelo. 

Přesně jak jsem očekával, prezentace byla úžasná a osobní seznámení super. Ano, tak přesně s takovým člověkem chci spolupracovat a věřím, že mi pomůže žít život, jaký chci. Ale o této, dle mého názoru - mé životní příležitosti - až třeba v dalším článku. Kdybyste se nemohli dočkat a chtěli vědět víc, tak mi napište, můžeme si zaskypovat, případně lépe - pokecat přes Google Hangout.

Myslím, že by to pro dnešek mohlo stačit. Změn nastalo mnoho, ale být ten článek ještě delší, stejně byste ho nečetli. 

Mějte hezký den!

S úctou,

Tomáš Pospíchal